Facebook YouTube Twitter Instagram
Takže proč Slayer?
7.3.2016 | autor: Arnes Mašić

Nebudeme se rozepisovat nebo opisovat co si můžete najít na Wikipedii, nebo na jiných dostupných webech, ale zkusíme se na tuto kapelu podívat "jinak". Takže proč Slayer

 

 


Během devadesátých let byla tato americká thrash metalová banda nucena bojovat s novou dobou, s objevováním nových a mladších kapel a také novým zájmům publika. Ale, kdo sleduje tento bend Kerryho Kinga a Toma Arayu, asi nejproduktivnější dvojici v metalovém světě, tak ví, že vždy na takové "novinky" reagovali prostředníčkem a pokračovali svojí cestou, což jsou neskutečné divoké kytary, řvaní jako u šílených psů, zuřivé bubenické momenty a texty o vraždách, o náboženství, o temných strankách každodenního života. V podstatě toto je šarm této skupiny, vždy jste věděli, co můžete čekat. U Slayer nejsou žádné balady, kluci neexperimentují, moc nepřemýšlí, jenom brutální akusticky útok od začátku do konce. A vzhledem k tomu, že jsem s nimi strávil pár dnů vloni v září a že jsem byl svědkem všeho, co jsem tady napsal, tak se s vámi chci podělit o pár výtvorů z jejich pekelné kuchyně.

 

 


„Undisputed Attitude“ 


Slayer není kapela, která vydává desky, které se budou radikálně lišit od sebe. Ale zrovna tato deska je jiná, i když převážně zde najdete předělávky hardcorových a punkových skladeb. Některé skladby jsou z krátkodobého projektu Jeffa Hannemana PAP Smear ("Can't Stand You") pravděpodobně jedna z nejbláznivějších skladeb a "DDAMM"). Je to zajímavé album, i když méně "zlý" jak jsme zvyklý od Slayer,  ale jednoznačně doporučuji, protože, když nic jiného, tak je velice zajímavé si poslechnout punk v podání Slayer bez brutálních kytar a šíleného řvaní.

 

 

„Diabolus in Musica“ 


Koncem devadesátých let se narodili další nové kapely a zase se měnila atmosféra na světových pódiích. Slayer se rozhodl některé věci trošku doupravit pro “tuto novou dobu“, ale změny jsou skutečně minimální a hlavní rysy zůstávají stále neměnné a originální. Je spoustu odpůrců, jak v řadách kritiky, taktéž mezi fanoušky a je považován za jednu ze slabších desek kapely. Jestli chcete slyšet Slayer v modernějším podání, s těžšími ryffy, tak se vám tato deska bude líbit. A že je na tomto albu cítit koketování s novou dobou bylo vidět i s kterými kapelami tehdy jezdili koncertní šňůry (Systém of a Down nebo Clutch)

 

 

„God Hates Us All“ 


Tato deska byla prorocká. Rok 2001 byl velice těžký v USA kvůli teroristickým útokům a nová deska Slayer byla zrovna vydána 11. září, což je asi největší ironie. Deska začíná intrem "Darkness of Christ"(které je možná jedno z nejlepších inter z metalových desek vůbec) a skladba "Disciple" představuje Slayer v novém století - hudební zlo, které nikdy nespí a temnou reflexí společnosti v nové době. Skladby jsou brutální, od šílené "Disciple", singl "Bloodline" až k maniakalní "Payback"... Slayer je naštvaný a ozbrojený všemi možnými druhy zbraňí. Žádná sranda a Slayer se vrací na svoji cestu v plné sile.

 

 

„Christ Illusion“ 


S návratem původního bubeníka Dave Lombarda, Slayer vydává další desku, která pokračuje ve stejném stylu, jako ta předchozí. Singl "Eyes of The Insane" je jedno z nejlepších promo videí metalové muziky, dokonce dostává i ocenění Grammy. Artwork, na kterém je představen Ježíš s useknutýmy končetinami jednoznačně zajištuje půdu pro další kontroverze spojené s kapelou. Song "Jihad" je taktéž jedna z "šimravých" témat, protože mluví o teroristických útocích, ale z perspektivy útočníků. Jednoznačně jeden z nejočekávanějších desek minulého století, která uspokojuje obrovskou armádu fanoušků po celém světě.

 

 

„World Painted Blood“ 


Po třech letech Slayer nabrousili kytary pro další krvavý tanec, "World Painted Blood". Originální sestava kapely je naposled spolu, což spoustu fanoušků obrečelo. Deska je kritiky a fandy označována za nejlepší co kdy skupina vydala za poslední dobu.

 

 

„Repentless“ 


Šest let trvalo, než kapela vydala další album. A toto období nebylo úplně šťastné. Tom Araya musel na operaci, Jeff Hanneman těžce onemocněl (za vše mohl pavouk), aby nakonec zemřel v roce 2013 a to na cirhózu jater, o které ani sám Jeff nevěděl. V tom samém roce se bend rozloučil s Davem Lombardem , kvůli nějakým pracovním problémům s kapelou (peníze jsou svině). Spousta lidi se v té době ptali, jestli kapela vůbec přežije. Ale nedali se jen tak zahubit. Gary Holt z Exodusu nastupuje na místo Jeffa Hannemana a Lombarda střídá bývalí bubeník Slayeru Paul Bostaph. Již v roce 2014 jsme si mohli poslechnout "Implode", novou skladbu, která víceméně pokračuje ve známém “Slayer“ stylu. Ale nejlépe se ukazuje video "Repentless", které na první poslech vypadá jako "St.Anger" od Metallicy. Strašně moc násilí, krve, agrese a samozřejmě Slayerovského šíleného zvuku. I když je klukům přes padesát, v žádném případě jim to nepřekazí úmysl, aby nás svojí hudbou zničili a dostali do krvavého stádia šílenství.