Facebook YouTube Twitter Instagram
FROM – Fádní Realita Okamžitě Mizí
10.6.2016 | autor: Pauline Schwarz

 

 

Může se zdát, že slunný podvečer prvočervnového úterý nevěstí nic zvláštního, leda pár skleniček vína a několik zlomených kotníků, a bude stejně stereotypní jako každý jiný pracovní den. Ne však pro DŽAN! Naše redakce si pro vás, drazí čtenáři, připravila rozhovor s představitelem kapely FROM, vokalistou a pianistou Filipem Kotkem. Před setkáním s Filipem jsem si kladla otázku, zda je to týž umělec co vesměs většina: ''Co když je hypochondr? Nebo ten typ umělce, který moc nejí? (Ne, že by na to neměl, prostě alkoholici často jedí míň...) A nebo ten, co není vulgární, a když mu uklouzne nepěkné slůvko, složí o tom píseň?'' Otázek i myšlenek bylo příliš, ovšem všechny se po seznámení s tímto interpretem setřely. Ihned od začátku mě překvapila kladná interakce ze zpěvákovy strany. Celý rozhovor probíhal v přátelském duchu a z Filipa čišela vstřícnost a pozitivita sama.

 

 

Jménem hudebního portálu DŽAN tě vítám, Filipe! Na úvod, z jaké otázky máš největší obavy?

 

V podstatě ze žádné. Jakýkoli položený dotaz rád zodpovím.

 

Jak bys charakterizoval kapelu FROM v pár slovech?  

Přátelství, hudební spojení, vesmír, ve kterém žijeme a děláme hudbu, co jde z nás, nikoli kopie ''něčeho'', aby vzniklo ''něco''. Jsme normální kluci, normální kámoši, kteří se snaží dělat co nejlíp to, co je baví.

 

Do jakého žánru bys zařadil vaši kapelu? Nemusíš škatulkovat pouze do jedné hudební odrůdy.

 

Člověk se vyvíjí, hudba se taky posouvá dál, přichází nové a nové věci, které si chceš vyzkoušet, takže tohle škatulkování nemám moc rád. Každopádně, asi bych to charakterizoval jako pop, pop rock, electro pop, electro rock. Je tam mnoho prvků, je tam i ten ''popík'', protože i ''popík'' lze dělat tak, aby nebyl klišoidní.

 

 

Zpovídaný člen kapely FROM Filip Kotek

 

Jaké máš konkrétně ty hudební zkušenosti? Kdy proběhly tvé první hudební počiny?

 

Jako menší jsem chodil do děčínského sboru, ovšem s příchodem puberty už mi to nevyhovovalo a já se rozhodl dělat hudbu spíš sólově. To sólově se zvrtlo v kapelu s bráchou a ještě jedním kámošem ze sídliště. To byla moje první kapela. Brácha hrál na bicí, ''sídlišťák'' hrál na kytaru, druhý kámoš hrál na basu a já zpíval. Byl to úlet, co si budeme nalhávat. Nikdo neuměl hrát, nulová originalita, ale dalo mi to zkušenost – zkušenost ohledně zvuku, ohledně spojení, a co kapela vůbec obnáší. Najednou nejsi sama, musíš brát ve zřetel další muzikanty a musí to fungovat nejen hudebně, ale i lidsky. Každopádně, já pak odjel do Prahy studovat Konzervatoř Jaroslava Ježka, no a tam mě oslovil kamarád ohledně nové kapely. Paradoxně to nebylo nic hozeného do jazzu, bylo to tvrdší. Ale to trvalo jen chvilku. No a pak mě oslovil Lukáš Boho, díky kterému jsem poznal Martina Kolaříka, kytaristu, a mohl s ním navázat spolupráci. Právě díky této spolupráci se podařilo vytvořit FROM spolu s kolegou Richardem Müllerem, basák, který přivedl i bubeníka Ondru Čermáka. Zkrátka, sedli jsme si jak hudebně, tak i po stránce lidskosti.

 

 

Nedochází tedy k rivalitě?

 

Právě vůbec. To je asi první projekt, kde k ní nedochází. Samozřejmě jsou momenty, kdy člověk nemá náladu, ale to se řeší v jedné minutě. Aby došlo k nějaké vyloženě hádce nebo sporu, to se stalo za ty tři roky, co jsme na scéně jen jednou. Určitě je to uzpůsobeno tím, že já jsem v Praze, kluci v Teplicích, bubeník z Chomutova, takže na každou zkoušku jedeme s tím, že se těšíme na tvoření něčeho nového, ale i na to, že se vůbec uvidíme a pokecáme. Zároveň spolu jezdíme na dovolené. Ony hádky jsou celkově hrozná ztráta času a my si času vážíme.

 

Kde probíhají vaše zkoušky, a jak často?

 

Zkoušíme v Teplicích pravidelně každou středu a sobotu. Já dojíždím a každý se mě ptá, zda mi to nevadí. Ne, nevadí mi to. Rád řídím, takže než za kluky dojedu, tak si v autě odpočinu, navíc 50 minut není zas tak tragická doba.

 

Už jsi zmínil, že spolu trávíte dovolené. Kde jste doposud byli?

 

Minulý rok jsme byli v Řecku, předtím ještě v Itálii. Jeli jsme si čistě od všeho odpočinout, all inclusive, víš co. (smích) Neřešili jsme práci, že bychom tam vystupovali či tak. Jezdíme ale i po Čechách, občas si dáváme soustředení, že jedeme na 2 – 3 dny do nějakého penzionu. Byli jsme i třeba v Peci pod Sněžkou.

 

 

 

Dost o odpočinku, pojďme k práci. Kde všude jste kapelně vystupovali? Co se dá považovat za váš největší úspěch?

 

Já považuju každý koncert za úspěch. Každý koncert je něčím jiný a každý koncert je vzácnost. Máme možnost se s lidmi podělit o náš ''vesmír'' v podobě naší tvorby. Pro mě je největší úspěch to, že můžeme hrát v tomhle složení a předávat hudbu lidem. Třeba se mi hrozně líbil koncert v malinké vesničce Tatce. Byla zima, my unavení, ještě štěrkovitá cesta, kolem pole, já si říkal, co to bude, když to takhle začíná, ale nakonec na to hrozně rád vzpomínám. Kontingent lidí byl skvělý, reagovali v pohodě. No a pak byly dobré odezvy v Teplicích, asi i proto, že jsme vystupovali na domácí půdě. V Praze jsme loni hráli v Retro Music Hall, a to byla bomba. Hard Rock Cafe jsme taky navštívili, ale to bylo v rámci jedné hudební soutěže. Po Praze moc nekoncertujeme. Teď před sebou máme Kadaň, Hodonín, zkrátka jezdíme všude možně. Ale ono na tom, kde hrát příliš nesejde, lidé jsou skvělí všude... a právě o nich to je, no ne?

 

Co se vaší fanouškovské základny týče, máte nějaké prověřené fanynky, které vídáte pravidelně? Nebo s sebou některé vozíte?

 

My si vozíme leda přítelkyně, fanynky ne. Zatím. (smích) Ale jinak jsem nezaregistroval některou fanynku na více koncertech. Bude to nejspíš i proto, že jezdíme všude možně. Jednou jsi tam, podruhé o 300 kilometrů dál, málokterá by takový nápor vydržela. Ale třeba je to jen moje nepozornost a nějaká tam je.

 

Rok 2016 – co plánujete? Deska, koncertování, festivaly?

 

Tahle otázka mě těší! Já už raději nezmiňuji konkrétní data. Někdo se zeptá, kdy vydáte desku, já odpovím v únoru, ale pak se naskytne něco nového, něco se dodělává, objeví se jiné priority a vždy se to odsune. Každopádně, ano, v roce 2016 desku vydat plánujeme. Samozřejmě i napsat nějaké super songy, vytvořit další klipy, no a koncertovat, koncertovat, koncertovat. Jednoduše toho stihnout co nejvíce. Čeká nás, jak už jsem zmínil, Kadaň ''Vysmáté Léto'', dále různé městské slavnosti, ale festivaly vidíme až na příští rok.

 

Vaše skladba, která je ti nejbližší? Odkud jsi čerpal inspiraci?

 

Určitě singl ''V Síti''. Odkud jsem čerpal inspiraci? Sedl jsem ke klavíru a vytvořil ''V Síti''. Bylo to hrozně rychle, byly tam nedodělávky, tak jsem to donesl klukům a dotvořili jsme to. Mám k ní nejblíže a myslím, že i u lidí to funguje. Má to sdělení a lidé to přijímají. Myslím, že celkově téma kyberšikany je dost opomíjeno, o to více jsme vděční naší textařce Monice, které se povedlo vytvořit takovou hloubku a pravdu. Na druhou stranu, ke každé skladbě mám vztah, protože není nic jednoduchého napsat věc, u které pocítíš to chvění, u které si řekneš: ''Jo, to pustíme ven.'' Takže zásadní pro mě určitě ''V Síti'', ale baví a obohacuje mě každá.

 

Pro mě osobně je hudba určitý druh náboženství. Máš to tak také nebo jsi zastáncem klasického náboženství?

 

Určitě máš pravdu, já to nazývám jako energie, která mě vede. Věřím v něco víc, nejsem odpůrce všeho vyššího. Zajímám se o věci, které mě mohou obohatit i duševně. Jak nevěříš v hudbu, nemůžeš ji dělat. Je to motor, energicky tě to nakopává. Už to je víra a to znamená určitý způsob náboženství.

 

Já děkuji jménem celého týmu DŽAN za tvůj čas a ukončila bych rozhovor na této mystičtější notě. Nakonec snad jen, co bys chtěl vzkázat svým fanouškům a našim čtenářům?

 

Já bych chtěl vzkázat celkově lidem, ať poslouchají kvalitní hudbu, ať čtou weby, které se hudbou zabývají, ať chodí na koncerty a vnímají poselství kapel, protože každá kapela je jiná a osobitá. Ať mají happy léto, objíždějí festivaly a těší se na další věci, které vyprodukujeme.

 

 

Při poslední otázce se mladý frontman zasnil a sentimentalita doposud výřečnému a suverénnímu hudebníkovi vzala slova, tak jsem diktafon raději vypla a ponechala ho svým úvahám. Soudím, že v současnosti je ''in'' někomu vzít slova. A co vy, milí čtenáři? Jste ''in''? Pokud ne, tak vám dám tip na to, jak se ''in'' stát. Zajděte do domácích potřeb, kupte silný provaz, navoskujte ho a... oběste se!